Plzeňský rozhled
Podobné články
Díky Sanitce přání se klient Clementas Petr Pojar vrátil do svého milovaného Pušperku. Stalo se tak v uplynulou neděli, kdy odpoledne před domovem pro seniory Clementas v Janovicích na Klatovsku zastavila bílá sanitka. Nebyla však obyčejná, ale Sanitka přání, která plní sny těm, jejichž tělo už tolik neslouží, ale jejich srdce stále touží. 
Tentokrát přijela pro Petra Pojara, muže s laskavým pohledem, hlubokou pokorou a životním příběhem, který se začal psát v jedné z malebných vesniček Plzeňského kraje – Pušperku. Je to malá obec nedaleko Chudenic, obklopená lesy, loukami a klidem, který se dnes už těžko hledá. Je to místo, kde se lidé znají jménem, kde si pamatují každou jabloň a každý kámen na cestě. Právě tady se Petr Pojar narodil 22. prosince 1936, tady prožil dětství, a i když později odešel za prací do Plzně, Pušperk nikdy neopustil ve svém srdci. 
V Plzni pracoval jako zedník, budoval domy, které dodnes stojí. Se svou milovanou manželkou Květuší, s níž sdílí život už 61 let, vychovali dva syny a dnes se těší z pěti vnoučat. Po šedesátce se vrátil zpět do Pušperku – do míst, kde zná každý kout, kde se cítí doma. Když se jeho zdravotní stav zhoršil a přesunul se do domova pro seniory Clementas v Janovicíh, zůstala v něm jedna velká touha – ještě jednou vidět Pušperk. Projít se známými cestami, podívat se na chalupu, kde vyrůstal, nadechnout se vzduchu, který voní dětstvím.
„Rodina za panem Pojarem jezdí často, hlavně manželka. Pan Pojar na ni i ostatní rodinné příslušníky krásně reaguje, i když celý den více méně prospí, tak s nimi komunikuje a je vidět, že šťastný,“ uvedla Veronika Švajcrová z janovického domova Clementas.
Díky laskavosti a spolupráci praktických lékařek z Chudenic a týmu Sanitky přání se tento sen stal skutečností. Petr se vydal na cestu zpět – domů, v doprovodu své věrné manželky a staršího syna Petra. A i když to byla jen krátká návštěva, v jeho očích bylo vidět, že některé návraty mají sílu uzdravovat duši. Na návsi ho vítaly známé domy, stromy, ticho, které zná jen ten, kdo tu žil. A především – vzpomínky, které nezmizely. Děkujeme všem, kdo pomohli splnit jedno lidské přání. Protože někdy stačí málo – vrátit se tam, kde to všechno začalo.
