Plzeňský rozhled
Podobné články
Podle odhadu bylo v Plzeňském kraji evidováno sedm tisíc dětí do 14 let se zdravotním postižením. Mezi ta nejčastější patří v rámci předškolního vzdělávání v Česku závažné vady řeči. U zdravotně postižených žáků základních a středních škol naopak v republice dominují závažné vývojové poruchy učení a chování. Napříč vzdělávacím systémem bylo mezi dětmi se specializovanými potřebami více chlapců než dívek.
Na základě odhadu vycházejícího z dat Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy bylo ke konci roku 2023 v rámci Plzeňského kraje evidováno 7,0 tis. dětí ve věku 0–14 let se zdravotním postižením, což představuje 5% podíl na celkovém počtu v Česku (139,8 tis.). Podíl těchto dětí poté na celkové populaci sledované věkové skupiny v našem kraji činil 7,4 %, což je mírně podprůměrná hodnota ve srovnání s Českem (8,1 %). S ohledem na genderové rozdělení se v rámci kraje vyšší podíl objevuje u chlapců (9,9 %), v případě dívek činil podíl v dětské populaci jen necelých 5 %, přičemž obdobnou strukturu je možné spatřovat napříč všemi regiony Česka.
V mezikrajském porovnání pak na základě mnoha faktorů, jako je odlišná dostupnost zdravotní péče, socioekonomické diference, různá praxe školských poradenských zařízení atd., vznikají značné rozdíly. Nejvyšší podíl dětí se zdravotním postižením byl mapován v severozápadních Čechách a to v Karlovarském (11,0 %) a Ústeckém (10,1 %) kraji. Na rozdíl od nejnižších hodnot, které zaznamenala Vysočina (6,7 %) a Jihočeský kraj s Hlavním městem Prahou, kde se podíl v obou případech držel na úrovni 6,8 %. Z hlediska absolutních hodnot poté dominuje Středočeský kraj, kde počet dosáhl 18,5 tis. dětí. Naopak početně nejnižší je skupina dětí se zdravotním postižením v Karlovarském kraji s 4,8 tis.
Údaje, které zahrnují počet dětí se zdravotním postižením ve školách, vychází se statistických dat Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Jedná se o děti, které v rámci vzdělávacích institucí měly speciální vzdělávací potřeby, ať už na základě mentálního, tělesného, zrakového, nebo sluchového postižení, závažných vad řeči či autismu. Spadají sem také děti s lehčími zdravotními poruchami vedoucími k závažným poruchám učení nebo chování.
