Domů / Plzeňský rozhled / Inkluze ve školství … pro koho je určena

Inkluze ve školství … pro koho je určena

Senátem jen velmi těsně prošel školský zákon. Jeho obsahem jsou nejen přijímací zkoušky na střední školy, maturita z matematiky, předškolní vzdělávání, ale také sjednocení plateb na asistenty a pomoc rodičům, kteří se navzdory postižení svých dětí rozhodli, že jejich děti nastoupí do klasických škol.  Toto téma je dnes velmi skloňované, ačkoliv se jedná o záležitost, která se v našem školství objevuje již více než deset let. Pokud se Vaše dítě setkalo ve škole se spolužákem, který má při vyučování k dispozici asistenta, ví, jak těžké to takový spolužák nebo spolužačka ve standardní třídě má.

Záměr EU  i našeho dotčeného ministerstva je zřejmý. Umožnit rovnocenné vzdělání pokud možno všem. Tento přístup je zajisté správný. V reálné praxi ale právě zde docházíme ke stálému střetu mezi rodiči žáků dětí jakkoli handicapovaných a rodičů těch ostatních. Věřím tomu, že každý, kdo vychovává dítě, chce pro něj pouze to nejlepší. Jedním faktorem této snahy je umožnit mu to nejlepší možné vzdělání. Na druhé straně argumenty rodičů dětí, které spolužáka s postižením ve své třídě mají, jsou také   opodstatněné. Mezi ně patří především přizpůsobení se většiny tempu, kterým je probíráno učivo s ohledem na nejslabšího ve třídě. Tento argument hraje svoji roli i při rozhodování se rodičů pro umístění dětí na víceletá gymnázia. Na základě obou názorů je nutné zamyslet se nad tím, komu má inkluze prospět a kdo z ní má profitovat. 

Jedná se především o hendikepované dítě. To by mělo získat tím, že je zařazeno do klasické třídy,   určitě i pocit rovnocennosti, zvýšení možností společenského uplatnění, ale také to, co je pro každé dítě při prožívání dětství a dospívání z jeho pohledu to nejdůležitější,  tedy mít kamarády, být uznáván spolužáky, mít možnost zasahovat do života třídy, vycházet z pocitu, že moje názory mají mezi spolužáky váhu a že nejsem vyřazován z kolektivu a především, nejsem terčem posměchu. Vyrovnaná psychika dítěte, jeho zdravé dětství a dospívání je ten nejsilnější argument a měl by být řádně zvážen především rodiči, kteří se rozhodují, zda dítě zařadit do klasické třídy nebo využít jiných forem škol, např. praktických.

Setkala jsem se s několika případy, kdy dítě, ačkoliv navštěvovalo standardní základní školu a nějakým způsobem ji zvládalo, nemělo vzhledem ke svému postižení možnost nikterak vyniknout mezi svými spolužáky. Pocit osamělosti, nedocenění, nemožnost upoutat pozornost školními výsledky často vede k tomu, že dítě upoutává pozornost jinak, např. vyrušováním. Časté bývá záškoláctví. Toto prostředí je také ideálním podhoubím pro šikanu, která se stále častěji v našich školách objevuje. Měla jsem možnost vidět děti, které po odchodu do škol se speciálními a individuálními programy doslova rozkvetly. Ve třídách, kde je okolo deseti žáků, má pedagog více času věnovat se každému žákovi a samozřejmě v tomto prostředí panuje obrovská solidarita i vzájemná podpora mezi samotnými žáky.

Nechci v žádném případě paušalizovat. Určitě existuje inkluze fungující a děti jsou šťastné a spokojené. Chci jen rodiče upozornit na rizika, která mohou nastat, pokud svoje dítě přecení. Nemůžeme chtít, aby každé dítě mělo vysokoškolské vzdělání, pokud na to nemá schopnosti a ví, že by ho v budoucnu práce odpovídající tomuto vzdělání ani nebavila.

Umožněme našim dětem šťastné a spokojené dětství. Vždyť nikdo z nás neví, co pro ně bude jednou v dospělosti prioritní, naším vkladem jako rodiče by mělo být především vychovat po všech stránkách vyrovnaného, slušného člověka s možností společenského uplatnění.

Dagmar Terelmešová, senátorka v obvodu č. 7 Plzeň-jih

terelmesovad@senat.cz, 733 698 631 a facebookové stránky

 

BIO Martin Myška

Mohlo by vás zajímat

Ve Spáleném Poříčí budou sletové sokolské skladby

Přijďte podpořit Sokoly ze širokého okolí jižního Plzeňska. Už zítra – v neděli 26. 5. 2024 …