Současným velkým problémem celé Šumavy je Lupina mnoholistá

Do jejího řešení se musí zapojit obce i vlastníci pozemků. Lupina mnoholistá se totiž aktuálně vyskytuje na více než 160 hektarech plochy území národního parku, a to v různé intenzitě pokryvnosti. Tento invazní druh zásadně mění prostředí, ve kterém se objeví. Její likvidace je dlouhodobou záležitostí. Aby měla smysl, je nutné do ní zapojit všechny vlastníky pozemků.

„Důvodů může být několik, od dostatečné adaptace na klimatické podmínky Šumavy, až po stavební rozvoj, který na Šumavě zažíváme právě posledních dvacet let. Za tu dobu byla postavena velká spousta nových domů a také se obnovily a vybudovaly desítky kilometrů cest, nové mostky a další části dopravní a turistické infrastruktury, kde se na obnaženém půdním krytu snadno uchytí,“ vysvětluje krajinná ekoložka Správy NP Šumava Daniela Steinbachová a své tvrzení podpírá několika příklady.

„V prostoru podél silnice mezi Kvildou a Horskou Kvildou nikdy lupina nebyla, ale po té, co se v tomto úseku postavila cyklostezka, monitorujeme lupinu na třech místech. Podobné je to u Hraběcího mostu přes Roklanský potok za Modravou, který se rekonstruoval zhruba před 15 lety. Od té doby tam bojujeme s lupinou. Úplně stejný příběh se odehrává po výstavbě lávky na Černém Kříži. Lupina se do volné přírody dostává také ze zahrádek, kde ji lidé pěstují jako okrasnou rostlinu. Tak se nám rozšířila například na Dobré na louky pod obcí, nebo do okolí Srní či Kvildy.“

Lupině vyhovují kyselé půdy a ty šumavské se postupně stále okyselují, takže i to je jeden z důvodů, proč se jí na Šumavě tak líbí a daří se jí šíření. Celkovým problémem jsou však její invazní strategie a vlastnosti, které jí předurčily invazní titul. Jednou z vlastností je to, že brzy na jaře vytváří velkou listovou plochu svého trsu, čímž zastiňuje okolní vegetaci a potlačuje tak klíčení ostatním rostlinám. Škodí také tím, že váže vzdušný dusík prostřednictvím rhizobiálních bakterií na svých kořenech, čímž pak obohacuje půdu o živiny. V dlouhodobém měřítku pak tímto mění své půdní prostředí a stanoviště na živinově bohatší.  Pokud by Správa NP Šumava proti lupině takto intenzivně nezasahovala je jisté, že by některé velmi cenné části území byly touto rostlinou zaplevelené.

BIO Mgr. Jana Mertová

Mohlo by vás zajímat

Nejenom o zkušenostech s prevencí lesních i mimolesních požárů

Asociace národních parků České republiky (ANP ČR) se sešla na svém druhém výročním zasedání. Loňské …