Plzeňský rozhled
Podobné články
Ing. Vladislav Vilímec je zastupitelem Plzeňského kraje nepřetržitě od roku 2000. V prvních dvou volebních obdobích měl hlavní zodpovědnost za nastartování dlouhodobé finanční stability kraje. V posledních třech letech zodpovídá za oblast kultury a památkové péče, ke které má jako známý aktivní hudebník také velmi blízko. V této souvislosti odpověděl na několik otázek naší redakce.
Pane náměstku, do Vaší oblasti spadá vedle živé kultury a zodpovědnosti za paměťové instituce i péče o kulturní památky. Jak vypadala jejich podpora v posledních letech?
Kraj především navázal na léta 2007 a 2008, kdy podpora památkové péče byla významnou součástí rozpočtu oblasti kultury. Nechci se teď srovnávat s jinými kraji, ale podpora památkové péče je v posledním volebním období skutečně výrazná. Navázal jsem v tomto na mého předchůdce Martina Baxu. Ta podpora je skutečně účinná a hlavně je vidět. S podporou kraje se opravují mnohé památky, které by byly jinak odsouzeny k postupné devastaci. Památky jsou někdy takovým zakletým drahokamem naší krajiny a čekají na plné rozsvícení. My je podporujeme bez ohledu na to, zda vlastníkem jsou obce, církve, fyzické či právnické osoby. V tomto nečiníme žádné rozdíly. A mám radost, že v naší generaci jsou lidé, pro které je záchrana památek i určitým naplněním jejich života.
Můžete uvést konkrétní příklady?
K těm nejviditelnějším příkladům patří například rekonstrukce zámku v Hrádku u Sušice, předtím samozřejmě hradu a zámku ve Zbiroze. Postupná obnova zámku v Nemilkově nebo počínání neziskové společnosti např. v tvrzi Veselí u Janovic. Úžasnou práci odvádějí také obce. Je radost vidět, že podpora kraje je účinná a přináší obrovské povzbuzení a netušené výsledky na straně vlastníků památek.
Podle údajů památkového ústavu vloni prošlo historickými objekty v našem kraji celkem 248 tis. osob, letos jenom do konce srpna to bylo 189 tisíc návštěvníků. Zdá se, že o historii je stále velký zájem, můžete to potvrdit?
Určitě ano. Současná krize spojená s výskytem koronaviru pochopitelně přináší velké problémy v ekonomice a mnozí živnostníci doslova bojují o přežití. Paradoxně ale současně zvýraznila zájem o „památkovou“ turistiku v naší zemi. Navštěvujeme i památky, které dosud nebyly v takovém povědomí a přitom žasneme, jaké bohatství tu zanechali naši předci. Plzeňský kraj je v této oblasti dlouhodobě spojován s obdobím baroka. Geniální stavitelé jako byl Jan Blažej Santini- Eichel nebo Kilián Ignác Dientzenhofer navěky proměnili naši krajinu. Bez jejich nádherných staveb by naše krajina byla jiná, chudší a méně zajímavá.
Stále se zvyšující počet návštěvnosti památek může potěšit, na druhé straně však starost o památky vyžaduje stálé investice.
Ano, ale tyto investice se nám vracejí – v ekonomice i v kulturní vyspělosti naší země. Je to jako v hudbě. Poznávat a uvědomovat si krásu pomáhá kultivovat své chování, své postoje a získávat úctu vůči tvořivosti a umu předchozí i současné generace.
Která z památek dělá krajskému úřadu, respektive Odboru kultury, památkové péče a cestovního ruchu největší starost a proč?
Neřekl bych, že nám památky dělají starost. Spíše naopak. S památkami se v době komunistického režimu nakládalo velmi svérázně. Minulý režim si sice vybral několik památek, které udržoval spíše pro nějakou reprezentaci, ale jejich drtivou část nechal postupně zlikvidovat. Jen si vezměte, kolik znárodněných památek bylo přetvořeno v areály zemědělských podniků či vojenské objekty. Zkrátka a dobře se nehodily ke kolektivistickému životnímu stylu komunistické doby. Té vyhovovaly paneláky a zcela unifikované stavby. Stav památek před listopadem byl největší ostudou minulého režimu. Můžeme mluvit o štěstí, že se některé památky vůbec zachovaly, byť třeba i v bídném stavu. Podívejte se třeba na zámek v Poběžovicích, který je spojen i panevropským hnutím, s rodem Coudenhove-Kalergi a japonskou hraběnkou Mitsuko. Místní lidé zabránili v osmdesátých letech jeho definitivnímu zbourání. Přežil a my jsme tak získali šanci jej postupně zvednout z popela. Podobně, jako se to povedlo v Hrádku, ve Zbiroze nebo v Mariánské Týnici.
Které tři památky v Plzeňském kraji byste doporučil turistům a proč?
Rozhodně bývalé proboštství kláštera v Mariánské Týnici s kostelem Zvěstování Panny Marie, který kraj za pomoci evropských peněz zrekosntruoval. Dokonce jsme dokončili Santiniho ideový projekt a dostavěli poslední východní ambit kláštera. Národní kulturní památkou se objekt stal 1. července 2017. Pak určitě komplex barokních památek v Klatovech. Nádherně opravený jezuitský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, jezuitskou kolej, do jejíhož refektáře jsme pomohli koupit i krásný koncertní klavír a velmi poučnou a přitom ohleduplnou expozici klatovských katakomb. Z památek spravovaných Národním památkovým ústavem pak ještě také klášter v Kladrubech. Ten sice teprve čeká na dokončení rekonstrukce, ale i tak je to monumentální areál, který zdobí naši krajinu.
