Plzeňský rozhled
Podobné články
Plzeňský kraj vede od poloviny února nová koalice, v jejímž čele stojí Rudolf Špoták (Piráti). Na cíle a strategii nebo změny v kraji se nového hejtmana ptají všichni. Jaký ale je Rudolf Špoták jako občan kraje, který nyní vede?
Co by mělo veřejnost – občany zajímat na osobnosti hejtmana, jaký by měl být člověk?
Hejtman by měl být tím, kdo lidi spojuje. Je to vlastně takový supervizor, působí nad krajskou radou. Měl by mít minimální náhled do všech oblastí, které kraj spravuje. Hejtman by měl být spojovacím článkem mezi rezorty tak, aby spolupracovaly a ta spolupráce byla efektivní. A já pevně věřím, že dokážu být přesně tím článkem, který lidi bude spojovat a ne rozdělovat. V parafrázi s mým oblíbeným fotbalem je to tak, že hejtman je kapitánem fotbalového týmu a jako takový by ho měl vést a spojovat. A já věřím, že povedu náš tým jako funkční celek, který bude spolupracovat.
Jaký je náš hejtman člověk, jaký je táta, manžel a parťák pro volný čas?
Tak jaký jsem táta a manžel, na to by asi nejlépe odpověděla moje žena. To já fakt neposoudím (smích). A parťákem se snažím být už jen proto, že se celý život věnuju kolektivním sportům. Takže se snažím být parťákem do týmu, tím, kdo pro tým maká a podílí se na jeho vývoji. A opět se tím vracím k pozici hejtmana, který je tím parťákem pro tým v čele kraje.
Jaký máte vztah k jídlu, co rád jíte?
Jsem strašně masový, takže cokoli, co se týká masa, mám rád. Rád maso připravuji, rád ochutnávám, poznávám nové speciality a nikdy mě to neomrzí. Tady přichází jedno velké ALE. Jelikož jsem z Domažlicka, je jasné, že vždycky budu tvrdit, že nejlepší je tradiční Chodský koláč. To se nedá popřít, že?
Čím chtěl být hejtman Rudolf Špoták jako malý kluk?
To jsem měl takové ty klasické ambice být popelářem nebo kosmonautem. O něco později jsem chtěl být profesionálním fotbalistou. Ovšem čáru přes rozpočet mi udělalo tehdy zranění, takže jsem u fotbalu zůstal jen jako u koníčku. Ale vzpomínám si, že někteří profesoři na domažlickém gymnáziu mi často říkali, že stejně jednou skončím jako politik. A vidíte, nespletli se.
Svoje děti necháváte volně vybírat si koníčky a snít o budoucím povolání, nebo se je snažíte nějak vést ke konkrétnímu směru?
Nechávám je zcela volně, ať dělají to, co je baví. V tomhle směru uznávám individualitu osobnosti. Mám zkušenosti s tím, a považuji to za opravdu špatné řešení, že rodič promítá své ambice do dětí například právě ve sportu. Nedělám to a nikdy to dělat nebudu.
Máte nějaké životní motto nebo citát, který vás provází?
Přímo nějaký konkrétní citát nemám, ale mám oblíbenou myšlenku nebo spíš motto „Když nemůžeš, zaber. Když nemůžeš, tak ještě třikrát můžeš.“ Ale obsahově je to asi tím, že jsem se věnoval dlouhou dobu sportu a tam to prostě sedí.
Jaké máte oblíbené místo v Plzeňském kraji na výlet? Kam byste pozval někoho, kdo je v našem kraji poprvé?
Těch míst je celá řada, PK má obrovskou výhodu ve své rozmanitosti. Ať už vezmete město Plzeň nebo unikátní Šumavu. Ale já jsem přece z Domažlicka, tak bych určitě zval k nám na Chodsko, do Českého lesa, který prožívá za poslední roky obrovský boom, a to vzhledem k rozvoji cyklostezek a cykloturistiky vůbec. Takže já bych určitě pozval návštěvníky na Chodsko a samozřejmě na už zmiňované Chodské koláče.
Jak trávíte volný čas, dovolenou?
Když už ten volný čas je, tak nejraději mám turistiku, horskou turistiku. A pro mě osobně začínají hory tam, kde začíná kleť, takže je pro mě asi nejblíž vysokohorská turistika v Alpách. Byli jsme loni s dětmi v Alpách, lezli po horách, ledovcích, užili jsme si to. Je to moje srdcovka. Na druhou stranu pak po takovém lezení na horách není nic lepšího než se natáhnout v Itálii na pláž a dát si dobré italské jídlo a drink.
Než jste se stal hejtmanem, měl jste ve své gesci sociální oblast, o které říkáte, že je to vaše srdcová záležitost. Co vám na té práci bude chybět a proč?
Určitě nejvíc mi budou chybět ti konkrétní lidé. Za dobu působení na pozici náměstka pro sociální věci jsem mohl osobně poznat v podstatě asi všechny sociální služby v našem kraji, všechny ty, kteří se této profesi věnují. Jsou to většinou neuvěřitelně obětaví lidé, kteří této práci věnují nejen celý profesní, ale často i volný čas na úkor své rodiny a svého volna. Pomáhají lidem, kteří to potřebují. Hodně mi bude chybět ta atmosféra. Tu nezažijete ve stavebnictví, kde je drsná konkurence a vztahy, nezažijete ji v jiných odvětvích. Oblast sociálních péče je v tomto ohledu zcela jiná, ti lidé pracují spolu, a ač se to může zdát jako klišé, jde jim o jeden společný cíl. Chtějí se postarat o své klienty. Pracují spolu a nikoli konkurenčně proti sobě.
