Plzeňský rozhled
Podobné články
Jak vnímá současný svět nová generace mladých autorů? Poměrně netradičně na tuto otázku svou tvorbou odpovídá Jiří Maršálek (1991) žijící v Brně. Svým rokem narození spadá do „pohodové“ generace mileniálů, jeho texty ale mluví o čemkoliv jiném než o pohodě. Nedávno mu totiž v nakladatelství Host vyšel román s všeříkajícím názvem Lenost. Čtenářům se ale již dříve představil povídkou Opravdový zbabělec a novelou Večerní sláva Wiederhausera.
Zdánlivě banální cesta mladého muže se sklony k lenosti až apatii míří do Řecka, po stopách jeho svatební cesty, aby následně vedla k chmurným úvahám a temným zvratům. Ty nad ním pozvolna získávají nadvládu a neprozáří je ani tamní slunečné dny. A snad to ani žádat nelze. Jeho žena je mrtvá a v sousedství se schyluje k tragédii. Závažná a naléhavá témata psaná s překvapivou lehkostí, díky které může čtenář v této případové studii snadno nahlédnout pod povrch složitých otázek o lidské zkušenosti …
Právě jsem přečetla Lenost a neřekla bych, že to je dílo, které zrovna jiskří optimismem, navzdory tomu, že se odehrává v prosluněném Řecku. Spíš naopak. Proč tomu tak je?
Ten předěl mezi optimismem a negativním smýšlením je z mého pohledu dost subjektivní a záleží na interpretaci každého čtenáře i na přístupu, s jakým je on sám zvyklý svoje zážitky zpracovávat. Pravdou ale je, že můj pohled na život je asi spíše pesimistický, proto tak mohou působit i témata, o kterých píšu.
Proč vám přijde důležité nebo zásadní právě tohle? Podobně laděná jsou i vaše další dvě díla, která již vyšla dříve, a zřejmě hodláte v této linii pokračovat i nadále.
Ano. Přijde mi, že člověk sám sebe poznává nejvíc právě tím, že rozebírá ty negativní vlivy, i když je mu to nepříjemné. Ten poznatek, který je spjatý s reflexí bolestných a nelichotivých zážitků, v sobě nese daleko větší míru jakési pravdy a upřímnosti. A pokud jde člověku o poznání a pochopení podstaty, pak je důležité se s pokorou rýpat právě v těchto věcech.
Do jaké míry vaši hrdinové odrážejí vaše vlastní já? S hrdinou Lenosti jste téměř stejně staří, děj knihy začíná, když v sedmadvaceti letech ovdoví a končí o přibližně pět let později.
Hlavní postava samozřejmě vychází do jisté míry ze mě, z mých zkušeností. Ale stejně tak tomu je i skoro u všech ostatních postav, které se v mojí tvorbě vyskytují, i u těch vedlejších. Jde o to, že jejich okolnosti jsou odlišné, a proto jsou ty postavy pokaždé formovány výrazně jinak. Krom toho se snažím si příliš nevymýšlet, spíše se naladit na danou notu a nechat to volně plynout. A především nad knihou přemýšlet jako nad textem, ne jako nad návazností různých situací a popisů osob.
Vydání Lenosti se shodou okolností trefilo zrovna do doby, kterou by jako šťastnou asi charakterizoval málokdo. Covid, ekonomická krize, válka na Ukrajině. Myslíte, že si i tak najde své čtenáře?
Popravdě, nevidím přímou souvislost mezi současným děním ve světě a literaturou, kterou se zabývám. Nemám ambice psát se zaměřením na společenskou, potažmo politickou problematiku, jde mi spíše o psychologii a filozofii. Tedy o okolnosti, které by měly být neměnné a pokud jsou uchopeny správně, pak by si měly svoji hodnotu udržet v jakémkoli období. Zároveň nevyvracím, že právě tato náročná doba některé lidi možná přiměje k tomu, aby otevřeli knížky, po kterých by třeba jinak nesáhli.
Mně osobně přijde příběh popsaný v Lenosti chvílemi až kafkovský.
Myslíte? Vidíte, a právě Kafka je autor, kterého mi je až nepříjemné číst. Oslovují mě autoři jako Dostojevskij, s tím jsem prakticky denně, Tolstoj, Kuprin, Turgeněv, nebo Balzac, Zola, Stendhal…
Jako většina našich autorů máte psaní jako koníčka a hledáte si na něj čas vedle práce i vašeho rodinného života. Vnímáte svou tvorbu třeba jako relax nebo úlevu?
Relax ani úleva to většinou není, naopak je pro mě psaní velmi náročné a často ubíjející. Mám ale v sobě potřebu se touto činností zabývat a už jsem objevil, že je to něco, co mi jednoduše stojí za to dělat. Snad si to tak vyhodnotí i čtenář, i když nemám žádné konkrétní nároky na to, co by si z toho měl vzít, odnést. Možná ale, že se takto dokáže odpoutat od současné reality a že přečíst si pochmurnou knihu v pochmurné době, nemusí být nutně kontraproduktivní.
