Bára Hrzánová – na slavného tátu myslím pořád

Narodila se do umělecké rodiny a dnes je jednou z nejznámějších českých hereček. Za manžela má také herce. Je svá, stále usměvavá, přátelská, ale i lehce introvertní.   Herečka Bára Hrzánová ztvárnila řadu televizních, filmových i divadelních rolí. Dnes se věnuje hlavně divadlu, jak sama, tak i se svým manželem, hercem Radkem Holubem.

Herečka Bára Hrzánová

„Můj manžel je skvělý herec, ale i partner. Jsme svým způsobem velké děti a vždy říkám, že jak člověk stárne, dětinští,“ říká herečka, rodačka z Českých Budějovic.

Její tatínek, herec Jiří Hrzán se narodil v Táboře. Tady je také pochován, a má tu nejenom svou ulici, ale i sochu. Podobiznu svého slavného tatínka Jiřího Hrzána už viděla, a dokonce se u ní vyfotila.

„Viděla jsem ji, moc se mi líbí. Jsem ráda, že ji táta má. Myslím na tátu pořád. Nemám tolik času jezdit na hrob do Tábora, ale když tam mám cestu, zastavím se, zavzpomínám…,“ říká Bára Hrzánová.

Hrzánova socha

V Praze hraje v několika divadlech. Dvacet let jezdí s legendárním představením Hrdý Budžes a účinkuje také v Divadle Ungelt. „Divadlo je pro mě zásadní. Něco, bez čeho bych nemohla a ani nechtěla být. Baví mě ten kontakt s diváky, reakce, interakce. Film, televize, to je fajn, to vás zviditelní, ale divadlo je ta tvorba,“ říká Hrzánová, která má i pro letošek plný diář.

První známější filmovou rolí byla pro ni mentálně postižená Johanka v Renčově filmu Requiem pro panenku z roku 1991, za což byla oceněna na filmovém festivalu v Torontu. Roku 1994 získala Cenu Alfréda Radoka za nejlepší ženský herecký výkon v Čechovově Rackovi. Poté s Janem Hrušínským hrála deset let v Divadle v Řeznické v divadelních inscenacích Hello Dolly a Polská krev. V Divadle Na Jezerce hrála roli Štěpky ve hře Petrolejové lampy.

„Pro mě je důležité vše, co vnímá divák, a když mě někdo zastaví na ulici nebo napíše, že se mu představení, kde mě viděl, líbilo, je to krásné zadostiučinění té práce. Chtěla bych mít víc volného času třeba na cestování. Na druhou stranu během covidu jsem si volna užila až až, takže jsem ráda, že zase je práce a občas se nezastavím,“ říká Bára, která je typická i tím, že nosí ve vlasech pírko. Prý proto, že ho nosil Vinnetou, kterého vždy obdivovala. (pru)

Foto: archiv B. Hrzánové

BIO Mgr. Jana Mertová

Mohlo by vás zajímat

Před 20 lety se bobr evropský vrátil na Šumavu

Správa Národního parku Šumava si již pro tradiční, celoroční téma letos zvolila návraty. V rámci …