Plzeňský rozhled
Podobné články
Výstava Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti, kterou najdete v Západočeském muzeu, je věnovaná historii plzeňského pěveckého spolku Hlahol plzeňský. Co se do památné knihy zanésti má, přečte se dříve v sezení výboru nebo v měsíční hromadě. Tak zní vůbec první věta zapsaná na předsádce pamětní knihy zpěváckého spolku Hlahol plzeňský.
„Jeho stanovy byly schváleny v říjnu 1862 a již v únoru následujícího roku se uvedl veřejnou produkcí. Následujících sto let pak patřil k pevným součástem plzeňského kulturního života. Byl součástí mohutné vlny zakládání nových spolků, která se vzedmula na počátku 60. let 19. století. Rodící se občanská společnost si tak vytvářela základnu pro svůj společenský, kulturní, národní a nevysloveně, avšak zřetelně i politický život,“ sdělil kurátor výstavy Mgr. Tomáš Bernhardt.
Nový plzeňský spolek svým názvem i zaměřením navazoval na příklad nedávno vzniklého pražského Hlaholu (který trvá dosud). Pěvecké spolky v té době vznikaly v mnoha malých i velkých městech. Navazovaly na starší tradici pěstování společného zpěvu, respektive hudby vůbec. Jejich funkce však byla odlišná od dnešních hudebních skupin a orchestrů. Mezi členy bychom většinou našli představitele místních politických, hospodářských i kulturních elit. Dlouho šlo především o mužský svět, i když potřeba obsáhnout i ženské party tuto hranici postupně stírala.
Brzy se ustálila praxe, že bez místního pěveckého spolku se neobešla žádná pořádná slavnost. V případě větších souborů jako byl Hlahol plzeňský, ale přicházely ke slovu také umělecké ambice. Sbor si brzy začal troufat na náročnější skladby vyžadující větší obsazení. Udržoval kontakty s Bedřichem Smetanou, od poloviny 80. let 19. století spolupracoval s Antonínem Dvořákem, Leošem Janáčkem, Českou filharmonií. Vyrážel také na zájezdy, zprvu za hranice města, později za hranice země.
