Plzeňský rozhled
Podobné články
Hovoříme s poslancem Evropského parlamentu Ivanem Davidem
Pane doktore, na listopad připravujete mezinárodní konferenci o zemědělství. Co bude jejím obsahem?
Zemědělství je dnes Evropskou komisí a většinou Evropského parlamentu pokládáno především za zdroj znečištění a narušování přírody. Že je zdrojem obživy, už není vnímáno jako podstatné. To mě vede ke snaze veřejně diskutovat nejen o tom, kde jsou hrozby, ale také naděje a východiska. Všichni máme rádi přírodu a není nám lhostejné zhoršování životního prostředí, ale nelze připustit, aby pravidla byla diktována fanatiky bezohlednými ke stavu venkova a lhostejnými k dostupnosti potravin. Proto jsme už vloni uspořádali mezinárodní konferenci „Budoucnost evropského zemědělství 2019“ pod záštitou prezidenta republiky a ministra zemědělství. Druhý ročník se letos bude konat ve středu 18. listopadu. Závazná pravidla nám neumožní konání veřejně přístupného jednání, celá konference bude tedy živě přenášena přes internet s možností klást přednášejícím otázky. I letos budou přednášet odborníci na důležitá zemědělská témata, jako je financování zemědělství, kvalita potravin, stav lesů, živočišná výroba a tzv. „blaho zvířat“ nebo podmínky soužití zemědělství s vlky, vydrami, kormorány, atd.
V Poslanecké sněmovně byla nedávno za velkého zájmu projednávána otázka možné soběstačnosti České republiky v zemědělství. Návrh byl vrácen k přepracování. Proč?
Samozřejmě můžeme o soběstačnosti hovořit, pouze pokud jde o produkci, kterou lze z vlastních zdrojů zajistit v našich klimatických podmínkách. Výroky některých hloupých poslanců, že se těší na české banány a českou rýži, nelze než odsoudit a svědčí o tom, že se ani neobtěžovali přečíst si návrh zákona. Česká republika byla před 30 lety soběstačná v naprosté většině potravin a byla by toho snadno schopná i dnes. Překážkou jsou zahraniční obchodní řetězce, které ovládají náš potravinářský trh. Ty dovážejí značnou část potravin ze zahraničí. Je to možné zejména proto, že na západě je vysoce dotována nejen výroba, ale i vývoz zemědělských přebytků. Zahraniční řetězce pak uplatní vysokou obchodní přirážku. Při výkupu od našich producentů ale tlačí na co nejnižší ceny. Naše zemědělství je tak vysoce podfinancováno a současně těžko konkuruje zahraničním dotovaným cenám. K tomu přistupují ještě dovozy ze zemí mimo EU, v nichž nelze zaručit uplatnění nároků požadovaných u producentů v EU, pokud jde o hygienické a další normy. K tomu přistupuje ponižující praxe dvojí kvality. Naprosto není pravda, že by domácí produkce potraviny zdražila.
Zahraniční produkty se navíc dovážejí mnoha tisíci kamionů přes celou Evropu v době, kdy se mluví o „uhlíkové stopě“.
A ještě horší je to s potravinami z USA nebo Jižní Ameriky. Navíc většina takto dovážených potravin a krmiv skončí v zemích, jako je ta naše. Právě koronavirová pandemie prokázala zranitelnost zásobování na velké vzdálenosti. Například v zelenině jsme soběstační jen z 25 %. Kvůli pandemickým opatřením nedorazili do západní Evropy sezónní pracovníci z chudých zemí Evropy a severní Afriky, a tak byl zeleniny nedostatek a byla velmi drahá. Teď se máme v celé EU složit na to, abychom západním zemědělcům nahradili jejich ztráty zeleniny, ovoce, květin, vína atd. Několik let se v ČR na trhu neuplatnil ani jeden květák z domácí produkce, letos se prodával až za sto korun za kus. Naši zemědělci by byli schopni ho nabídnout za 25 Kč.
Jak jste se jako lékař dostal k zemědělství a jak se Vám daří obhajovat zájmy našeho zemědělství v Evropském parlamentu?
V zemědělství se tradičně rozdělovala největší část dotací v Evropské unii a po dvě volební období neměla Česká republika ani jednoho zástupce v zemědělském výboru. Jsem dokonce koordinátorem za frakci Identita a demokracie, v níž jsou poslanci z osmi zemí EU. Samozřejmě vše konzultuji se zemědělskými odborníky. Poslanci ze západní Evropy mají v Evropském parlamentu trojnásobnou početní převahu. Navíc početně posílili fanatici, kteří svými neuváženými a nezodpovědnými návrhy ohrožují zemědělství a život na venkově.
Čím se v Evropském parlamentu zabýváte nyní?
Nyní se projednává tzv. „Společná zemědělská politika“ do roku 2027. Snažím se, aby naše zemědělství utrpělo co nejméně, aby se peníze, které dostaneme, využívaly pokud možno účelně, včetně peněz, které si Evropská komise půjčí u bank v rámci tzv. „fondu obnovy“. Stejné dotace jako západ jsme měli mít podle původních slibů nejpozději do roku 2013, ale nepřiznali nám je doposud a do budoucna se dokonce počítá s jejich snížením. Podle původního zadání mělo v novém období dojít ke zjednodušení administrativy pro zemědělce, ale naopak vznikly další formuláře a povinná hlášení, která mají umožnit odebírat jednotlivým zemědělcům nebo i celým členským státům dotace za nesplnění nějakých podmínek, které ani nejsou jasně formulovány. V důsledku nedohody se Zelenými a Výborem pro životní prostředí se zřejmě bude hlasovat o několika tisících pozměňovacích návrhů. Takže bojujeme, aby nebylo o mnoho hůř.
