Plzeňský rozhled
Podobné články
Letos je tomu třicet let, co psala česko-slovenská federace poslední list svého životopisu. K 1. lednu příštího roku vznikly z jednoho státu dva. Tato zásadní změna v životě Čechů a Slováků přinesla i konec nejdelší československé silnice I. třídy. Pod číslem 18 vedla z Příbrami až do východoslovenských Michalovců nacházejících se přibližně 30 km od ukrajinských hranic. Ovšem po skončení II. světové války byla silnice ještě o několik desítek kilometrů delší.
Začínala už v Rokycanech. Jenomže procházela Brdy, kolem Padrťských rybníků. Při rozšiřování zdejší střelnice na vojenský výcvikový prostor muse lbýt tento úsek zrušen a komunikace s číselným označením 18 začala mít začátek až v Příbrami. Po roce 1993 zůstala silnice osmnáctkou pouze do Votic, naopak její počátek se posunul na západ do Rožmitálu pod Třemšínem. Většina z jejích dalších kilometrů až na moravsko-slovenskou hranici byla přeznačena na komunikace nižší třídy. Na Slovensku je stále pod stejným číslem jednou ze dvou páteřních komunikací západ – východ. I zde však s výstavbou dálnice její význam poklesl a dále se zmenšuje.
„Připomenout historii této bývalé nejdelší československé silnice Expedicí 18 se letos o prázdninách rozhodla dvojice plzeňských nadšenců. Postupně se jí podařilo získat nejen další spřízněné duše, ale především významné podporovatele akce. Na trasu dlouhou téměř 800 km tak vyrazili pod křídly Plzeňského kraje a osobním patronem cesty byl radní pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libor Picka. Technickou podporou poskytlo Autocentrum Šmucler, mediální regionální i celostátní média,“ říká jeden z organizátorů František Hykeš.
Význam silnice, jakožto prakticky spojnice západu státu s jejím východem připomenul symbolický start expedice v Tachově, nejzápadnějším okresním městě Plzeňského kraje. Její účastníci zde převzali od jeho starosty Ladislava Macáka poselství Slováků a Západočechů obyvatelům východního Slovenska. Společně s Volyňskými Čechy to byli právě Slováci z druhého konce republiky, kteří po odsunu původního německého obyvatelstva osídlili západočeské pohraničí. Naopak při rozloučení s Plzní na nám. Republiky před radnicí nemohlo chybět několik krajových písniček v podání populárního souboru Plzeňáček.
„Odsud expedice namířila přes Rokycany a Mirošov, tedy částečně ve stopě původní osmnáctky, do Rožmitálu pod Třemšínem. Zdejšího ostrého startu se zúčastnil značný počet starých vozidel, převážně Felicií, Ne náhodou. Členové Felicia coupé klubu CZ tvořili jádro expedice. Někteří přijeli se svými nablýskanými miláčky jen do Rožmitálu, další doprovodili expedici symbolicky na náměstí ve Voticích, kde osmnáctka v ČR končí. Přes rozkopanost naší silniční sítě se účastníci expedice setkali od Tachova až po Michalovce překvapivě s jedinou objížďkou. Vedla z Bystřice nad Perštejnem a nebyla zrovna krátká. Celkově se dá říci, že lepší silnice máme my než Slováci,“ uvedl František Hykeš.
Cílovým městem mezinárodní česko-slovenské Expedice 18 byly Michalovce. Dostalo se jí zde přivítání, jakoby přijela vážená oficiální delegace. Od hranic města doprovod městské policie, přijetí na radnici celým vedením města včele s jeho primátorem Viliamem Zahorčákem.a dalšími politiky. Kulturní program, přehlídka veteránů, slavnostní večeře. Opravdu, Michalovčané přijali posly ze západu na vysoké úrovni. Druhý den absolvovali členové expedice ještě pracovně-poznávací setkání na Zemplianské Šíravě – slovenském moři. Místě, jež je proslulé nezvykle vysokým počtem slunečných dnů.
Následující den už byli všichni doma. Dálnice jsou přece jen o poznání rychlejší než bývalá spojnice západu s východem…
