Plzeňský rozhled
Podobné články
Celé léto probíhal na Šumavě rozsáhlý monitoring zaměřený na velmi vzácný druh bezobratlého živočicha – trnoštítce horského (Tragosoma depsarium). Podobně, jako v případě kornatce velkého (Peltis grossa), který se na Šumavě znovu objevil po více než 100 letech, se jedná o velmi vzácného brouka, který se vyskytuje jen na několika málo místech v Evropě a to ještě v malých populacích. V Národním parku Šumava byl ale jeho výskyt prokázán na skoro celém území, s hlavním těžištěm na jihu.
„Trnoštítec není pro Šumavu novým druhem. O jeho přítomnosti víme už z konce 19. století. Konkrétně v roce 1898 byl zachycen v oblasti Trojmezné. Z roku 1928 máme záznam z oblasti Plesné, o sedm let později byl trnoštítec zachycen na Železnorudsku, v roce 1965 u Plešného jezera, kde byl nalezen také v roce 2014,“ zmiňuje zoolog Správy NP Šumava Vladimír Dvořák.
Z publikovaných záznamů mezi lety 2003-2020 byl doložený výskyt jen několika jedinců trnoštítce na osmi lokalitách v jižní části Šumavy. Přestože bylo jisté, že na Šumavě trnoštítci nachází vhodný biotop, nikdo dosud nedokázal zhodnotit, jak na tom vlastně jejich populace je. S iniciativou plošného, cíleného monitoringu tohoto druhu nakonec přišli kolegové ze Správy Národního parku Bavorský les, kteří disponovali speciálními samičími feromony, bez kterých by komplexní monitoring tohoto druhu brouka nebyl možný.
„Vybrali jsme padesát lokalit napříč celým územím národního parku, především v místech, kde v letech 2007 až 2012 proběhl přirozený rozpad dospělého lesa. Tam jsme umístili nárazové lapače s feromony a ve spolupráci s kolegy lesníky jsme pak všechna odchytová zařízení pravidelně kontrolovali. Zachycené brouky jsme označili unikátním kódem a vypustili zpět. Takto jsme celkově odchytili sedmdesát jedinců na čtrnácti lokalitách,“ sděluje postup a výsledky monitoringu její koordinátorka, entomoložka z Entomologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR Lucie Ambrožová.
Druh byl zaznamenán s jedinou výjimkou na bezzásahových plochách s ponechaným, nevytěženým dřevem. Ty jsou klíčové pro přežití spousty specializovaných druhů, vázaných na konečnou fázi lesa, kdy dochází k úhynu stromů, jejich rozpadu a dočasnému prosvětlení porostu. Trnoštítec ke svému vývoji nejčastěji vyhledává padlé kmeny, stojící torza, či pařezy větších průměrů. Vyžaduje však dřevo se specifickými podmínkami – ideálně to, které je v kontaktu se zemí, odkud přijímá vlhkost, zároveň je silně osluněné, v okolí nemá příliš vysokou vegetaci, a je napadené hnilobou.
„Na Ztraceném a na Trojmezné jsme potvrdili nejen přítomnost trnoštítce, ale před pár lety také dalšího velmi vzácného druhu brouka vázaného na tlející dřevo – kornatce velkého. Znovu se tak potvrzuje, že vybojovaná bezzásahovost na těchto lokalitách není pro přírodu žádnou katastrofou, jak někteří předpovídali. Naopak má obrovský význam pro zachování kontinuity lesa, výskyt velmi vzácných druhů nejen bezobratlých, ale třeba i hub a tím také zvýšení druhové pestrosti,“ konstatuje ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.
