Plzeňský rozhled
Podobné články
Už šestnáctým rokem přináší evropsky unikátní monitoring bezzásahových území na Šumavě jedinečné informace. Díky bezmála 1100 trvalým monitoračním plochám máme přesné informace o tom, jak početné je zmlazení, jaké dřeviny zde rostou nebo jaký objem tlejícího dřeva se v bezzásahovém území nachází.
Biomonitoring začal rok po té, co podobu velké části Šumavy změnil orkán Kyrill. V roce 2008 se změnila i velikost bezzásahového území z původních 13 na více než 23 procent území národního parku. Tato změna byla přijímána rozporuplně jak laickou, tak odbornou veřejností. Mnozí nevěřili, že se lesní porosty rozvrácené větrem a následně kůrovcovou gradací obnoví bez přispění lidské ruky.
„První kolo monitoringu, při kterém jsme podrobně zmonitorovali 1079 ploch, nám trvalo přesně deset let. Tou hlavní informací, kterou jsme tehdy získali, byl údaj o samovolném zmlazování lesů. Na jednom hektaru bezzásahové plochy jsme napočítali v průměru 6 323 kusů mladých stromků. Nebyly ale výjimkou plochy, kde početnost zmlazení dosahovala 80 000 jedinců na hektar, a v jednom případě dokonce více než 100 000 stromků na hektaru plochy,“ vzpomíná referentka biomonitoringu Pavla Čížková.
Od roku 2019 do současnosti měření zopakovali na 578 plochách a rozdíly oproti prvnímu kolu jsou jasně zřetelné. Jedním z těch nejzásadnějších je významný nárůst množství ležícího tlejícího dřeva. Zatímco v prvním kole monitoringu to bylo průměrně 88 m3/ha, v druhém kole to je skoro jednou tolik, tedy 151 m3/ha. Tento rozdíl je podrobně zdokumentovaný na jednotlivých monitoračních plochách, ale je viditelný i pouhým okem.
Na několika plochách měli odborníci možnost pozorovat vzácné druhy hub, např. troudnatce růžového. Jedná se o horský druh, který roste na několika málo místech v České republice, je to vzácný příbuzný zcela běžných druhů troudnatce pásovaného a kopytovitého. Další vzácný druh houby, který se vyskytuje na bezzásahových plochách na Šumavě, je ohňovec ohraničený. Tato dřevožijná houba, která preferuje staré mohutné tlející kmeny v pralesovitých zbytcích, je indikátorem přirozeného výskytu smrku.
„Výsledky biomonitoringu bezzásahových území na Šumavě jsou skvělé. Mám obrovskou radost, že můžeme veřejnosti předložit jasná fakta o tom, že příroda si bez lidského přičinění poradí, a potvrzuje se, že přirozený vývoj lesa funguje. Tento jedineční projekt také prokazuje, že vyhlášení Národního parku Šumava před více než třiceti lety byl správný krok a náš dlouhodobý cíl ponechat 75 procent území národního parku přirozeným procesům, šumavským lesům nikterak neublíží, ba právě naopak,“ hodnotí ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.
Na Šumavě stále dominuje smrk. Jeho podíl se posledních 9 000 let pohybuje mezi 55 a 90 procenty, jak potvrdily pylové záznamy v sedimentech jezer. I přes výkyvy způsobené polomy nebo kůrovcovými gradacemi, si dosud Šumava udržuje stejnou podobu lesů.
