Po průřezu dílem excelentní grafičky a malířky Mariny Richterové, jejíž výstava skončila v Tuwora Gallery v polovině července, připravila galerie „veřejné služby“ na zámku v Nebílovech pro své návštěvníky a příznivce na druhou polovinu prázdnin další lahůdku. Bohatě navštívenou vernisáží, která se musela konat na nádvoří zámku, protože se návštěvníci nevešli do galerie, byla tady zahájena průřezová výstava obrazů Jiřího Kovaříka.
Letos by se dožil devadesáti let vynikající malíř, plzeňský rodák a patriot Jiří Kovařík. Absolvent ateliéru prof. Vladimíra Sychry na pražské AVU, bytostný figuralista a výtečný kreslíř byl předurčen pro monumentální realizace v architektuře. Rok 1968 a jeho nekompromisní postoj k okupaci země mu však zavřely na dvacet let cestu k většímu prosazení se na české výtvarné scéně. Příliš mu nepomohlo ani to, že jako plzeňský patriot radikálně bojoval za záchranu některých památek v rodném městě, kdy si znepřátelil některé vlivné představitele tehdejší radnice. Jeho nekompromisní postoje pak vedly k mnoha persekucím ze strany režimu. Kovaříkovy výstavy mezi dobou ukončení studia a sametovou revolucí by tak šly spočítat na prstech jedné ruky. I proto je dnes vnímán jako fenomén zejména v okruhu plzeňských výtvarníků a přátel, zatímco ve vzdálenějších regionech je jeho jméno téměř neznámé. Řada realizací (mj. monumentální mozaika v plzeňské restauraci Bohemia, vitráže na mariánskolázeňském nádraží) byla v posledních letech navíc barbarsky zničena. Kovaříkovo dílo, jehož součástí je i známý plzeňský pomník „Díky Ameriko“ nebylo vlastně dodnes jako celek odborně zhodnoceno, a nemohlo být tedy ani plně doceněno. Na skutečně velkou výstavu v odpovídajících prostorách stále čeká.
Nebílovská výstava, kterou připravila galerie ve spolupráci s kurátorem Michaelem Zachařem a malířovou rodinou, chce minimálními prostředky upozornit na výjimečnost Kovaříkova díla nejen Plzeňany, kteří svého malíře milují, ale právě návštěvníky zámku, kteří přijíždějí ze všech koutů země i ze zahraničí a o fenoménu Kovařík nikdy neslyšeli. Do tří renesančních sálů nebílovského zámku vybral Michael Zachař třicet děl dokonale reprezentujících celé malířovo tvůrčí období.
Od počátků v padesátých letech, inspirovaných Diegem Riverou, přes období robustních aktů dalšího, ještě svobodného desetiletí, až ke štíhlým postavám efemérních ženských postav, vyskytujících se ve statických pózách prázdných pohledů kdesi v bezčasých a beznadějných krajinách mořských pláží či antických architektur. Součástí instalace jsou ikonické obrazy Kytarista, Hospoda – Mariáš, Rybář nebo Paridův soud. Samostatný sál je věnovaný oblíbenému motivu Kovaříkova leoparda. Výstavu doplňuje film o Jiřím Kovaříkovi z produkce České televize, který malíře divákovi blíže představuje i prostřednictvím vzpomínek přátel a rodiny. Výtvarníkovo dílo přibližuje zájemcům i monumentální katalog Miroslava Haunera.