Plzeňský rozhled
Podobné články
Na scénu Velkého divadla se opět vrací Rusalka. Slavná opera Antonína Dvořáka, která si získala srdce diváků napříč generacemi a dobyla světová jeviště. A protože se i v zahraničí zpívají v originálním jazyce libreta, lámou si pěvci po celém světě hlavu s češtinou. S tímto nelehkým úkolem se bude muset vyrovnat i Philippe Castegner, kanadský pěvec, který se v Plzni ujme role Prince.
Nadaný tenorista, jenž byl v roce 2002 zařazen do prestižního Lindemannova programu newyorské Metropolitní opery, kde zpíval roli blázna v Bergově Vojckovi, vystřídal řadu světových scén, aby zakotvil právě v Plzni. Zkoušení a život si tady podle svých slov užívá a těší se na to, až vyrazí do lesa. Má totiž jednoho koníčka: „Houbařský nožík a síťovanou tašku na houby mám na cestách vždycky s sebou. Je vždycky vzrušující nacházet nové druhy hub typických pro místní prostředí, nebo potkávat staré známé, jakými jsou pečárka a václavka, které rostou snad po celém světě,“ prozradil už v jednom z dřívějších rozhovorů.
V Plzni jste měl původně zpívat Lenského v Evženu Oněginovi, nakonec jste ale do inscenace přistoupil až půl roku po premiéře, co se tehdy stalo?
Bohužel, měl jsem nějaké problémy s vízem. Byl jsem z toho nešťastný, nejen proto, že jsem přišel o krásnou roli, ale také proto, že jsem musel opustit své české kolegy. A musel jsem také opustit plzeňské diváky, kteří mě na koncertu ve Velkém divadle odměnili jedním z největších potlesků, jaké jsem kdy zažil. Naštěstí jsem ale dostal nabídku zpívat Prince v Rusalce, v nejvýznamnější české opeře. Je pro mě čest zpívat ji přímo tady.
Konečně jste tedy zpátky v Plzni…
V Plzni se cítím jako doma, jsou tu velmi přátelští lidé, kteří umějí žít. Je to město podle mého gusta. Našel jsem si učitele češtiny, učím se každý den, ale zatím mám k tomu, abych mluvil, hodně daleko.
Jaký máte vztah k roli Prince?
Role Prince je vlastně dost rozporuplná, lidé ji většinou vnímají záporně. Princ je nestálý, neumí se rozhodnout. Ale myslím si, že ve skutečnosti stále hledá, za něčím se žene. A nakonec ho pravda dovede do záhuby. Myslím, že je to příběh, se kterým se lidé mohou ztotožnit.
Pracoval jste na mnoha světových scénách, můžete své zkušenosti porovnat se zkoušením v Plzni?
Zásadní rozdíl je v tom, že v ostatních divadlech rozumím lidem, co říkají. (smích) Tady se musím hodně soustředit na to, abych z řeči těla a intonace pochopil, co režisér a dirigent zamýšlejí. Ale díky tomu, že zatím neumím tolik česky, mohu pochopit hlubší význam věci. Vnímám totiž spíš srdcem než rozumem.
Jak vzpomínáte na své působení v MET?
Metropolitní opera patří k nejvýznačnějším operním domům světa, jsem rád, že jsem měl tu čest tam zpívat. A také jsem rád, že mi působení v MET otevřelo cestu do Plzně. Ale musím přiznat, že na New York často nevzpomínám, tady a teď prožívám velmi šťastné období a daleko víc si užívám života.
