Domů / Plzeňský rozhled / Do povodněmi zasaženého Jeseníku přinesli naději strážníci z Plzně

Do povodněmi zasaženého Jeseníku přinesli naději strážníci z Plzně

Zatímco obce na Jesenicku bojovaly s následky ničivých povodní, z Plzně vyrazila skupina sedmnácti strážníků městské policie, aby podala pomocnou ruku. Nebylo to poprvé, co někteří ze strážníků čelili podobné výzvě.

Už roce 1997 vyjeli pomáhat s odstraňováním škod do obce Nové Heřminovy, později následovala obec Heřmanice na Liberecku v roce 2013 vyrazili do vodou zaplaveného Ústí nad Labem, kde zajišťovali pořádek a bezpečnost. Při své dřívější povodňové misi se nezapomenutelně zapsali do paměti místních obyvatel. Tehdy zachránili život malému chlapci a asistovali při vážné dopravní nehodě se zraněním na železničním přejezdu.

Letošní zářijové povodně zpustošily v Jeseníku domovy, silnice a veřejná prostranství, zanechaly za sebou vrstvu bahna, rozbitou infrastrukturu a zoufalství místních obyvatel. V mnoha případech lidé zasažení povodněmi ztratili víru v to, že se jejich životy vrátí do normálu, ale strážníci jim přinesli naději. Nejen pracovali, ale i naslouchali, povzbuzovali a šířili kolem sebe pozitivní náladu.

„Když jsme tam přijeli, bylo úžasné vidět, jak lidé drží při sobě. I ti, kterých se povodeň přímo nedotkla, neváhali a pomáhali těm, kteří to skutečně potřebovali,“ popisuje strážník Matouš, který se spolu s kolegy vydal na pomoc do povodní zasaženého Jeseníku. „Psychicky jsme podporovali hlavně starší lidi. Často se stávalo, že nám babička řekla, že fyzickou pomoc nepotřebuje, ale pozvala nás dál a chtěla si popovídat. Záplavy totiž na pár dní přerušily některé rodinné vazby a právě samota byla pro ně to nejtěžší,“ dodává.

Strážník Matouš si z této výpravy odnesl silné vzpomínky. „Nejvíce mě dojala ta bezradnost těch pár lidí, kteří přišli o celé domy. Někdy to nebyl celý dům, ale třeba novostavba. Procházeli jsme ulicí vedle řeky, která ji zaplavila. Dům stál, krásný, ale vymlácená okna a uvnitř nánosy bahna. To, na čem lidé roky pracovali, se během hodiny, dvou, zhroutilo jako domeček z karet.“

„Pamatuji si na stavbu, která měla kompletně zaplavené sklepení. Když jsme přišli, voda už byla odčerpaná, ale uvnitř zůstávala vrstva bahna o tloušťce 20–30 cm. Spolu se dvěma dobrovolníky se nám podařilo během jednoho dne to vyčistit a odnést. Nechápal jsem, kolik energie dokáže člověk v takových chvílích najít, “ vypráví strážník Michal.

Matouš navíc dodává, že i přes veškerou ztrátu a zkázu dokázali místní zachovat nadhled. „Když jsme odjížděli, už se smáli a říkali: ‚Nač brečet, stejně už se to nevrátí.‘ Snažili se být nad věcí a brát to s humorem, i když bylo zřejmé, jak hluboce je to zasáhlo.“

Krátce po návratu domů na strážníky čekala nádherná a nečekaná odměna. Žáci z  2. základní školy v Plzni na Borech pro ně připravili dojemnou akci, na kterou pozvali své rodiče i spolužáky. Každé z dětí pro ně nakreslilo obrázek, a ty jim pak s hrdostí předaly během slavnostního setkání. Strážníci měli v očích slzy dojetí, když si uvědomili, že jejich úsilí zanechalo tak hlubokou stopu nejen v obcích, kde pomáhali, ale i v srdcích malých dětí.

BIO Mgr. Jana Mertová

Mohlo by vás zajímat

Oslava 10. výročí EHMK pomáhá kulturním projektům

Plzeňští radní  rozhodli, že speciální  dotační  program podpoří projekty, které budou nejrůznější  organizace  a spolky …