Zatímco obce na Jesenicku bojovaly s následky ničivých povodní, z Plzně vyrazila skupina sedmnácti strážníků městské policie, aby podala pomocnou ruku. Nebylo to poprvé, co někteří ze strážníků čelili podobné výzvě.
Už roce 1997 vyjeli pomáhat s odstraňováním škod do obce Nové Heřminovy, později následovala obec Heřmanice na Liberecku v roce 2013 vyrazili do vodou zaplaveného Ústí nad Labem, kde zajišťovali pořádek a bezpečnost. Při své dřívější povodňové misi se nezapomenutelně zapsali do paměti místních obyvatel. Tehdy zachránili život malému chlapci a asistovali při vážné dopravní nehodě se zraněním na železničním přejezdu.
Letošní zářijové povodně zpustošily v Jeseníku domovy, silnice a veřejná prostranství, zanechaly za sebou vrstvu bahna, rozbitou infrastrukturu a zoufalství místních obyvatel. V mnoha případech lidé zasažení povodněmi ztratili víru v to, že se jejich životy vrátí do normálu, ale strážníci jim přinesli naději. Nejen pracovali, ale i naslouchali, povzbuzovali a šířili kolem sebe pozitivní náladu.
„Když jsme tam přijeli, bylo úžasné vidět, jak lidé drží při sobě. I ti, kterých se povodeň přímo nedotkla, neváhali a pomáhali těm, kteří to skutečně potřebovali,“ popisuje strážník Matouš, který se spolu s kolegy vydal na pomoc do povodní zasaženého Jeseníku. „Psychicky jsme podporovali hlavně starší lidi. Často se stávalo, že nám babička řekla, že fyzickou pomoc nepotřebuje, ale pozvala nás dál a chtěla si popovídat. Záplavy totiž na pár dní přerušily některé rodinné vazby a právě samota byla pro ně to nejtěžší,“ dodává.
Strážník Matouš si z této výpravy odnesl silné vzpomínky. „Nejvíce mě dojala ta bezradnost těch pár lidí, kteří přišli o celé domy. Někdy to nebyl celý dům, ale třeba novostavba. Procházeli jsme ulicí vedle řeky, která ji zaplavila. Dům stál, krásný, ale vymlácená okna a uvnitř nánosy bahna. To, na čem lidé roky pracovali, se během hodiny, dvou, zhroutilo jako domeček z karet.“
„Pamatuji si na stavbu, která měla kompletně zaplavené sklepení. Když jsme přišli, voda už byla odčerpaná, ale uvnitř zůstávala vrstva bahna o tloušťce 20–30 cm. Spolu se dvěma dobrovolníky se nám podařilo během jednoho dne to vyčistit a odnést. Nechápal jsem, kolik energie dokáže člověk v takových chvílích najít, “ vypráví strážník Michal.
Matouš navíc dodává, že i přes veškerou ztrátu a zkázu dokázali místní zachovat nadhled. „Když jsme odjížděli, už se smáli a říkali: ‚Nač brečet, stejně už se to nevrátí.‘ Snažili se být nad věcí a brát to s humorem, i když bylo zřejmé, jak hluboce je to zasáhlo.“
Krátce po návratu domů na strážníky čekala nádherná a nečekaná odměna. Žáci z 2. základní školy v Plzni na Borech pro ně připravili dojemnou akci, na kterou pozvali své rodiče i spolužáky. Každé z dětí pro ně nakreslilo obrázek, a ty jim pak s hrdostí předaly během slavnostního setkání. Strážníci měli v očích slzy dojetí, když si uvědomili, že jejich úsilí zanechalo tak hlubokou stopu nejen v obcích, kde pomáhali, ale i v srdcích malých dětí.