Plzeňský rozhled
Podobné články
Městské muzeum Zbiroh připravilo ke 140. výročí narození hudebního skladatele Václava Vačkáře výstavu věnovanou slavnostem české muziky Vačkářův Zbiroh. K vidění je až do 30. června 2021. Ač nebyl z tohoto malého města, přeci jen se ve světě o Zbirohu hudbymilovné lidé dozvěděli díky skladbě Vzpomínka na Zbiroh. Zpočátku se po jejím vytištění v Barvitiově edici stala v obchodech ležákem, ale jen do doby návštěvy nakladatelství kapelníkem z Lipska. „Vzpomínku“ zakoupil a česká veřejnost ji nedlouho poté slyšela z lipského rozhlasu. A najednou se melodie Vzpomínky na Zbiroh rozlétla do celého světa.
Autorem známé serenády Vzpomínka na Zbiroh je Václav Vačkář, skladatel populární hudby, u kterého si v tomto roce si připomínáme 140. výročí narození. Klasik české lidové dechové hudby se zapsal do historie české hudby nejen jako autor mnoha krásných melodií, ale i jako bojovník za práva a postavení lidových hudebníků ve společnosti a také jako zakladatel prvních hudebních odborů. Za svou organizační a dirigentskou péči byl nazýván početnou hudebnickou obcí „táta českých muzikantů“.
Václav Vačkář se narodil 12. 8. 1881 v Dobřejovicích u Prahy. Měl mimořádné hudební nadání, ale protože pocházel z chudých poměrů, vyučil se jen na housle a křídlovku. Později nastoupil jako elév k vojenské hudbě v polském Přemyšlu. Brzy se projevil jako tvůrčí a vůdčí osobnost. Dva roky působil jako trumpetista v carském Rusku, po návratu se stal kapelníkem u divadelní společnosti J. Faltyse, v roce 1903 přijal místo kapelníka městské hudby na Korčule, roku 1908 se stal na čtyři roky kapelníkem městské hudby v Boskovicích na Moravě a jeden rok působil v čele orchestru krakovského divadla. Veškeré své úsilí věnoval jak hře na nástroje, studiu not a partitur a práci s orchestry, tak skládání. Bohatá melodická i harmonická invence mu brzy vynesla popularitu. Jeho koncertní valčíky Sen lásky, Večer na moři, Bylo to v máji, pochody Šohaj, Riviéra, Slovácké tance, Tři bratři a další přednesové i taneční skladby byly na repertoáru mnoha orchestrů.
Jeho cílem však bylo stát se skladatelem symfonické hudby. Mimořádnou pílí a studiem dosáhl svého snu: roku 1913 nastoupil jako houslista a o rok později jako sólový trumpetista do orchestru České filharmonie. Zde strávil pět let, dosáhl úspěchu i se dvěma symfonickými skladbami. Přestoupil pak do orchestru Vinohradského divadla a dále do Šakovy filharmonie. Nutnost živit početnou rodinu ho přiměla, aby pokračoval jako kapelník v biografech Alma a později Minuta na Vinohradech. Po příchodu zvukového filmu se ujal propuštěných hudebníků a vytvořil z nich orchestr, s nímž koncertoval v Radiopaláci na Vinohradech. Po dvou letech však hospodářská krize ukončila existenci tohoto tělesa.
V roce 1927 vrcholilo i Vačkářovo úsilí o založení Odborového sdružení hudebníků československých, hájícího interpretační a autorská práva lidových hudebníků. V jeho čele působil řadu let a stál i u zrodu Ochranného svazu autorského pro práva k dílům hudebním – OSA.
Od svých padesáti let se nadále věnoval především skládání, dirigování a organizační práci, neúnavně jezdil k orchestrům po celé zemi. Dbal o soustavné vzdělávání lidových muzikantů, napsal Nauku o harmonii se zvláštním přihlédnutím k samoukům a se synem Daliborem, neméně nadaným skladatelem symfonické, filmové i taneční hudby, vytvořili velmi žádanou Instrumentaci symfonického a dechového orchestru. Bohatá životní zkušenost dirigenta a hráče, nezlomná vůle a optimismus ve skladatelské i organizační činnosti i jeho přímý charakter a srdečnost mu získaly vážnost a oblibu u hudebníků v celé republice.
Vačkářovy slavné skladby jako serenáda Vzpomínka na Zbiroh, zmíněné valčíky a pochody Probuzení, Tempo, Osvobození, Přímo hleď, Pozdrav posluchačům, polky Dobřejovická, Staropražská, skladba Tři bratři a mnoho dalších si získaly oblibu pro „vačkářovsky“ povzbudivou energii a melodii vždy vycházející ze srdce. K jeho 70. narozeninám o něm přiléhavě napsali: „Dal české hudbě mnoho ze svého talentu i z dobroty srdce. Odměnou mu bylo vědomí, že vyoral „dobrou brázdu“. V tomto smyslu také zůstává trvale zapsán v historii naší lidové hudby.“ Byl jmenován nejen čestným občanem města Zbiroh, ale i rodných Dobřejovic a Roztok u Prahy. Za svou bohatou a mnohotvárnou činnost byl jmenován čestným členem Svazu československých skladatelů a v roce 1952 poctěn cenou hlavního města Prahy. Zemřel v roce 1954 v Praze.
Skladatelský a hlavně lidský odkaz Václava Vačkáře a snaha o co nejvyšší úroveň lidových muzikantů byly v roce 1994 motivem ke vzniku festivalu mladých dechových orchestrů Slavnosti české muziky – Vačkářův Zbiroh. Festival vznikl na popud skladatelova vnuka Martina Vačkáře. Každým rokem poslední víkend v květnu nabízelo město Zbiroh přehlídku orchestrů ZUŠ a poskytovalo tím mladým hráčům vzácnou příležitost vzájemné konfrontace až do roku 2018. Repertoár přehlídky se neomezoval jen na klasiku dechové hudby, ale hrála se zde aranžmá muzikálových, filmových, jazzových i popových skladeb, ale také nové kompozice ve zcela současném evropském duchu.
A jak viděl Zbiroh samotný skladatel? Zbiroh a Zbirožsko horoucně miloval s jeho krásnými, romantickými, zvlněnými lesy. Často a rád navštěvoval tento kraj, byl jím pokaždé inspirován ke komponování svěžích, melodických skladeb. I Zbiroh sám si citlivého Mistra podmanil už při jeho první návštěvě v roce 1926 tak, že mu v upomínku na toto setkání věnoval serenádu Vzpomínka na Zbiroh, která mistrovsky zhudebňuje krásu a romantický život tohoto městečka.
Dagmar Viletová
