Plzeňský rozhled
Podobné články
Příběh sokola stěhovavého patří mezi ty nejsilnější v celosvětové ochraně přírody. Přesto, že ho lidé tisíciletí využívají jako parťáka, hlavně pro lov, ve druhé polovině 20. století ho málem vyhubili. Sokol stěhovavý, který je nejrychlejším tvorem na planetě Zemi, když při střemhlavém letu vysoce překonává rychlost 300 km/h, je na Šumavě opět doma.
Sokol stěhovavý patřil mezi tzv. kosmopolitní druhy, tedy vyskytoval se na všech kontinentech. Bohužel, na všech kontinentech se už za 2. světové války a hlavně po jejím konci začalo masivně používat DDT. Tehdy byl tento insekticid považován za zázračný přípravek hubící obtížný hmyz, od komárů až po lidské vši. Jenže tento „zázrak“ působí jako jed, který hubí nejen hmyz, ale vše živé.
„Sokol totiž stojí na vrcholu potravního řetězce. Jeho hlavní potravou jsou ostatní ptáci – především holubi, hrdličky, ale i jiní zpěvní opeřenci. Ti se zase živí rostlinnou potravou, která v padesátých a šedesátých letech obsahovala DDT. Tímto způsobem se jedovatý prostředek dlouhodobě kumuloval do tkání ptáků, kteří jsou kořistí právě třeba sokolů,“ vysvětluje ornitolog Správy NP Šumava Aleš Vondrka.
Jedovatý koktejl způsoboval sokolům zásadní problém s rozmnožováním. Buď byly páry zcela neplodné, nebo se líhla nevyvinutá mláďata. Vejce měla velmi slabé skořápky, které samice rozsedla, pokud se nerozpadly bez vnější příčiny samy. Bylo tak zaděláno na vyhynutí tohoto druhu.
V Česku se nevyskytoval žádný hnízdní pár. V okolních zemích Evropy, ale i jinde ve světě byla situace obdobná. Naštěstí zafungovala celosvětově ochrana sokola – nesměl se lovit, bylo zakázáno vybírat hnízda. Aktivně se přistoupilo k vysazování uměle odchovaných sokolů do volné přírody a obsazená hnízdiště se bedlivě střežila. V Česku například fungovaly dravčí hlídky akce Falco a Aquila
První sokoli byli v Česku pozorováni na konci osmdesátých let v oblasti jezer Královského hvozdu, tedy Černého a Čertova jezera, Je vysoce pravděpodobné, že už tehdy tady sokoli hnízdili, ale kvůli nepřístupnosti těchto lokalit, nebylo možné provádět podrobnější monitoring. A tak první prokázané novodobé hnízdění sokolů v Čechách bylo přiřazeno k letopočtu 1991 na Černém a Čertově jezeře.
K prvnímu prokázanému hnízdnímu páru se zakrátko přidal další, a to na Plešném jezeře. V roce 2008 již bylo hnízdišť pět. V roce 2010 hnízdilo na Šumavě šest párů. Mezi lety 2012 a 2015 jich bylo 7 a od roku 2016 máme na Šumavě 8 hnízdících párů sokolů, které v roce 2018 vyvedly dokonce 18 mláďat. Dalších sedm párů hnízdí na bavorské straně Šumavy.
