Dvojjazyčná česko-německá výstava nazvaná OČIMA FRANZE KAFKY: MEZI OBRAZEM A JAZYKEM je k vidění v Západočeské galerii v Plzni. Vystaven je pestrý výběr prací autorů, které Kafka buď osobně znal anebo jejich díla prokazatelně obdivoval. Nechybějí ani ukázky filmů, které Kafku zaujaly, podobně jako plakáty a další projevy populární kultury, které na Kafkův zrak dennodenně útočily.

Výstava nezapomíná ani na jeho vlastní kreslířskou tvorbu, která je představena nejen v digitální podobě, ale také jednou originální kresbou zapůjčenou z Deutsches Literaturarchiv Marbach. Otevřena je ve výstavní síni Masné krámy až do 28. října.

Výstava Očima Franze Kafky: Mezi obrazem a jazykem se věnuje vztahu spisovatele Franze Kafky k výtvarnému umění a klade si otázku, nakolik jeho vnímání vizuální kultury ovlivnilo jeho vlastní literární dílo.
„V různorodosti obrazů, které Kafku v jeho každodennosti obklopovaly, můžeme vidět paralelu k vícejazyčnosti, charakteristické pro tehdejší Prahu a celý středoevropský prostor. Při průchodu svým městem byl Kafka vystaven změti jazyků – češtiny, němčiny, němčiny židovských intelektuálních vrstev, ,Kuchelböhmisch‘ českých kuchařek a sluhů, pracujících pro německojazyčné rodiny, moderní hebrejštiny spojené se sionistickým hnutím a po roce 1914 také jidiš židovských uprchlíků z východu,“ vysvětluje Marie Rakušanová, ředitelka Ústavu pro dějiny umění FF UK a autorka výstavy.

Podobně rozmanité byly také vizuální podněty ovlivňující Kafkovo vnímání. Divák Franz Kafka se zajímal nejen o obrazy vysokého umění, ale také o projevy populární kultury, zahrnující obrázkové časopisy a plakáty, média filmu, fotografie, tance a kabaretu. Nároží městských domů byla pokryta plakáty, v nichž se střetávala estetika historického eklektismu a akademismu se secesním dekorativismem a japonismem přelomu století, a později také s echy kubismu. Na pražských výstavách se Kafka mohl setkat nejen s francouzským impresionismem, postimpresionismem, českým secesním symbolismem a kubismem či severským symbolistním expresionismem, ale také s představiteli salonní malby z center německé říše i s představiteli německo-českého spiritualismu. Znal také tvorbu malířek a sochařek z Prahy, Olomouce, Brna, Vídně, Mnichova a dalších center německojazyčné výtvarné kultury, uplatňujících konformní malířské postupy, ale také reflektujících výtvarné inovace.