Plzeňský rozhled
Podobné články
Do Českého národního registru dárců dřeně (ČNRDD) v loňském roce nově vstoupilo pouze 5 275 dárců, kteří jsou připraveni zachránit život druhému člověku. Nábory tak kvůli novému typu koronaviru klesly zhruba o polovinu oproti létům předchozím. Paradoxně ale v náborově silně podprůměrném roce darovalo svoje krvetvorné buňky vůbec nejvíce zaregistrovaných dobrovolníků – lékaři odebrali rekordních 62 štěpů.
„Díky předchozím náborově úspěšným létům loni darovalo kostní dřeň nejvíce lidí v historii registru. Zhruba polovina odebraných buněk pomáhala českým pacientům, polovina putovala do zahraničí. Třicet štěpů odeslaných do zahraničí svědčí bezesporu o kvalitě našeho registru, který se ale bohužel aktuálně potýká s nedostatkem nových dárců. Pokud by i v letošním roce nábory stagnovaly, pak by mohli v budoucnu lékařům noví dobrovolníci chybět,“ říká MUDr. Pavel Jindra, vedoucí lékař Českého národního registru dárců dřeně a primář hematologicko-onkologického oddělení FN Plzeň.
Jak si loni vedl Český národní registr dárců dřeně konkrétně?
Loni se k registraci rozhodlo nepatrně více žen než mužů, přihlásilo se jich 2 712, tedy o 149 více než mužů. Z pohledu regionů se nejvíce hlásili zájemci z Olomouckého, Jihomoravského, Ostravského a Plzeňského kaje. Medián věku nově náborovaných byl pak 26 let.
Celkem byly krvetvorné buňky odebrány 62 dárcům, z čehož 32 bylo pro naše pacienty, 30 pro zahraniční. „České buňky se nejčastěji vydaly na pomoc nemocným v Německu, Francii a Velké Británii, cestovaly ale také do Kanady či USA,“ přibližuje vedoucí lékařka koordinačního centra MUDr. Jana Navrátilová. Naopak pro naše pacienty bylo ze zahraničí importováno 63 buněk, a to nejčastěji z Německa a Polska.
Registr také jako každý rok vyřazoval některé již dříve zapsané potenciální dárce, důvodem byl většinou vysoký věk nebo neodpovídající zdravotní stav. V roce 2020 jsme se tak rozloučili s 878 zapsanými.
Dlouhodobý cíl registru
V současnosti je každoročně pouze 15-20 % nepříbuzenských transplantací v Česku prováděno s dárcem z českého registru, tzv. „národním“ dárcem. Pro zbývající pacienty musí být krvetvorné buňky dovezeny ze zahraničí. „I když je tento ukazatel u nás i tak mnohem příznivější než v řadě jiných vyspělých zemích (např. Rakousko 6 % transplantací s národním dárcem, Francie či Nizozemsko 8 % a Švýcarsko, Belgie či Dánsko pouze cca 3 %), je naším současným hlavním cílem tento podíl zvýšit. Transplantovat českého pacienta s dárcem ze zahraničí je nejenom dražší, ale i organizačně a časově náročnější, zvláště v současné době omezeného cestování kvůli protipandemickým opatřením. Přitom pro úspěšnost transplantace je její včasné provedení zásadní,“ doplňuje Jindra
Záměrem Českého národního registru dárců dřeně je posunout podíl českých pacientů transplantovaných s lokálním dárcem alespoň na čtvrtinu či třetinu tak, abychom se přiblížili státům jako je Španělsko (24 % transplantací s národním dárcem) či USA (49 %) nebo dokonce Německo (74 %).
