Plzeňský rozhled
Podobné články
Vtipný a galantní moderátor. Věčný princ, který přesedlal v seriálech do rolí intrikánů a záletníků. A také spolehlivý táta rodiny a velký sportovec. To vše je herec Jan Čenský, pro seriálové diváky přitažlivý primář David Suchý z Ordinace v Růžové zahradě. Sešli jsme se jednu prázdninovou sobotu dopoledne, kdy se právě vrátil z Itálie a Holandska. Povídali jsme si o tom, jak tráví prázdniny, o koníčcích, ale i o tom, co chystá pro diváky v nové divadelní sezóně. Mimo jiné jsme hovořili také o spaní. Herec Jan Čenský se totiž stal tváří prodejny matrací a postelí ´ProSpánek´. A tak nás samozřejmě zajímalo, jak spí a jaké se mu třeba zdají sny.
Přiznávám, že spím velice rád a že se mi každou noc zdají úžasné sny, které si dokonce pamatuji. Mám sny, které se opakují, které na sebe i navazují. Na vojně se mi třeba zdálo, že lítám. Že jsem letěl z Prahy do Pastvin, to je v Orlických horách. Zdálo se mi, že jsem vyskočil z balkonu v desátém patře, proletěl jsem se, potkával jsem známé lidi a byl jsem nadšený. No, třeba na dnešek se mi zdálo, že jsem běžel triatlon…
To musí být bezvadné, když si takhle v noci ´žijete´.
Chce se Vám pak ráno z postele?
To právě vůbec ne. Do poslední chvíle ležím a často kvůli ležení v posteli oželím i snídani. Takže když mi nabídla prodejna tuhle spolupráci, kde je hlavní spánek, okamžitě jsem řekl ano. Stejně každý prožijeme minimálně třetinu života vleže.
V čem nejraději spíte?
Mám rád dobré povlečení z materiálu podobného bavlně. Satén ne, ten klouže. A v zimě i v létě spím v tričku.
K princi v pohádkách, které jste hrával, patřila vždycky pořádná duchna a nabouchaný polštář. Spíte tak i doma?
Vyrůstal jsem u babičky a tam byly samozřejmě pořádné peřiny naplněné prachovým peřím. Můžu se pochlubit, že jsem dokonce i dral peří. Byla to hrozná práce a vím, že když jsme měli polštář z prachového peří, byla to nádhera. No a to nám ještě babička nahřívala peřiny na peci. A právě babička mě naučila spát pod pořádnou duchnou. Potrpím si i na dobrou matraci a mám tzv. paměťový polštář. Když jdu spát, tak se doslova ´zatavím´do matrace a do polštáře. Než zajedu do té správné polohy, už spím. Na těchto věcech nešetřím. Když se dobře vyspíte, den je pak úplně jiný.
A to jsem si myslela, že se v posteli učíte texty nebo si čtete?
No, to vůbec ne. Přiznám se, že se texty v posteli neučím, na to jsem dost línej. Texty se učím v průběhu zkoušek Občas si přečtu v posteli nějakou dobrou knížku, ale mým spolehlivým uspávadlem je sudoku. To mám rád.
Kdy chodíte spát?
Kdybych hrál jenom divadlo, tak tam mám určitý řád, ale když točím Ordinaci, tak to mám hodně rozházené. Někdy už jsem na place v šest ráno, takže vstávám před pátou. A tím, že ještě hraju v zájezdovém divadle, dostanu se občas do postele až v půl druhé ráno, a když si vezmete, že vstávám na natáčení v pět ráno, tak toho moc nenaspím. Ovšem, když můžu spát, tak si to vychutnávám. V poslední době to mám tak nastavené, že nepotřebuji ani budík. Prostě si řeknu, vstáváš v pět a vzbudím se okamžitě.
Co byste dělal, kdybyste měl den jenom pro sebe?
Pořádně bych se vyspal. Pak bych v klidu a dlouze posnídal, protože většinou nesnídám. Mám rád zdravou snídani, vločky, čaj a snídal bych tak hodinku. Pak bych odfrčel na výlet na kole a večer bych to viděl na táborák. To by byl podle mne hezký prázdninový den.
Prázdniny utíkají strašně rychle, co Vás čeká v nové divadelní sezoně?
Čeká mě nové představení s názvem Polib tetičku aneb Nikdo není dokonalý. Jde o anglickou hru, kde mám dvojroli, muže a ženy. Ve hře jsou bezvadné zápletky, dost legrace, takže diváci se budou dobře bavit. Je to příjemná komedie a premiéra bude v říjnu.
Pro diváky ale stejně navždy zůstanete princem z pohádky, neštve Vás to už někdy?
Za ta léta jsem si zvykl. Připadám si trošku jako Pierre Brice. Zahrál Vinnetoua a už to byl navždycky rudý gentleman. Nevadí mi to, rád na to slyším a není mi to nepříjemné. Ale v té souvislosti se musím pochlubit jednou příhodou z Orlických hor. Jeli jsme na kolech z kopce dolů, takový hrozný sešup a dole stála skupinka lidí. Najednou jedna paní zavolala: Princi! Otočil jsem se, že na mne někdo volá a ona znovu: Princi! A pak k ní přiběhla kolie… Tak to jsem se fakt zasmál a byl jsem ještě dlouho všem kamarádům pro smích.
Kdybych Vám mohla splnit nějaké přání, co by to bylo?
Miluju cestování a rád bych se podíval do Vancouvru. Moc jsem o něm četl a doslova jsem si ho vysnil. To je město, kde můžete v jeden den dole serfovat a nahoře jezdit na lyžích.
A co nějaká vysněná role … Romeo už to si nebude?
Romeo asi ne, ale moje první hostovačka, v prváku na konzervatoři, byla v Realistickém divadle na Smíchově: s Markem Ebenem jsme tam alternovali ve hře Till Eulenspiegel. Bylo to krásné představení, hlavní roli v něm hrál Jan Hartl a byl úžasný. Tak v tom bych si chtěl zahrát, teď už právě roli Tilla. Dlouho jsem neviděl tuhle hru na repertoáru divadla a je to škoda. Je to velmi povedená veselá fraška. Moc hezké představení a role Tilla by se mi moc líbila. Tak mi držte palce.
