V druhé polovině dubna budou vyzvednuty ostatky kardinála Josefa Berana, plzeňského rodáka, z krypty vatikánské baziliky svatého Petra, kde od své smrti odpočíval v kapli Santa Maria della Bocciata. Nejprve bude rakev vystavena v Papežské koleji Nepomucenum, kde 17. května 1969 pan kardinál zemřel. Poté bude přepravena z Říma do Prahy. V jeho doprovodu nebude chybět ani Václav Šustr, který právě studuje ve Vatikánu v semináři a jehož rodina žije v Záluží u Třemošné.

V Praze pak bude v pátek 20. dubna 2018 od 19:00 hodin možné uctít památku pana kardinála modlitbou v kostele svatého Vojtěcha v Dejvicích a posléze proběhne modlitební vigilie v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Strahově. Druhý den v 10:00 vyjde procesí s ostatky ze strahovské baziliky na Hradčanské náměstí a posléze do katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha, kde bude od 11:00 slavena mše svatá, po ní budou ostatky vystaveny k uctění v katedrále do pondělí 23. dubna, kdy budou uloženy do nově zřízeného sarkofágu.
Žádná z životních cest není lepší než druhá, ale vždy je něčím jedinečná…

Václav Šustr, student vatikánského semináře, prožije významné chvíle jako jeden ze členů doprovodu ostatků kardinála Josefa Berana z Říma do Prahy. Kdo je tento mladý muž a co o něm nevíme? Tady je jeho malý medailon.
Ačkoli jsem rozený Pražák, k Plzeňskému kraji mě váže část rodiny. Můj tatínek se narodil v Plzni a celá jeho rodina žije v Záluží u Třemošné, kam jsem jako dítě jezdil na prázdniny za prarodiči a vždycky se tam také rád vracím. S Plzní a okolím si vždy spojím krásnou přírodu, milé lidi, fotbal, hokej a dobré pivo.
V současné době studujete v Římě. Jaké to je, pobývat přímo v lůnu katolické církve?

Spolu s dalšími šestnácti českými a moravskými bohoslovci bydlíme v Papežské koleji Nepomucenum a do školy docházíme na Papežskou lateránskou univerzitu, kde máme možnost studovat se studenty z celého světa. Když se mladý muž rozhodne stát se knězem, přihlásí se za určitou diecéze (obvykle za tu, ve které bydlí, ale podmínka to není), ve které poté tráví zbytek svého života. Biskup dané diecéze (v mém případě pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka) pak rozhoduje, jak budou vypadat studia bohoslovce. Je zvykem, že všichni uchazeči o kněžství jsou po poměrně náročném přijímacím řízení (pohovory, lékařské a psychologické testy) posláni do povinného nultého ročníku v Olomouci. Tam se v tzv. Teologickém konviktu mimo jiné aktivity oni sami a zároveň jejich představení rozhodují, jestli je tato cesta pro ně skutečně dobrá.
Potom se ročník dělí na Čechy, kteří jdou do Prahy, a Moravany se Slezany, kteří zůstávají v Olomouci, kde nastupují na pět let do kněžského semináře a na teologickou fakultu. Některé z bohoslovců, podobně jako mne, posílají jejich biskupové po dvou až třech letech studia v České republice do Říma, aby tam dokončili studium a načerpali nové zkušenosti. Studium tedy trvá celkově 6 až 7 let.
Proč jste se rozhodl pro tato studie a jaké máte plány po jejich dokončení?
Jako křesťané věříme, že Bůh má s každým nějaký plán, každého si k něčemu volá, někoho k manželství, někoho ke kněžství nebo řeholnímu životu a někoho třeba aby žil sám. Ani jedna z těchto životních cest není lepší než druhá, ale vždy je něčím jedinečná. Bůh nás nebere jako nepřehlednou masu, ale každého zvlášť individuálně, proto také každého zvlášť oslovuje trochu jiným způsobem. Bůh ale nechce jít proti lidské svobodě, a proto je v posledku na daném člověku, pro kterou cestu se rozhodne. Například já jsem byl již od mala vychováván ke křesťanství, že bych se mohl stát knězem mě ale napadlo až na gymnáziu a po delším rozhodování jsem souhlasil. Našli by se v semináři ale i tací, kteří povolání pocítili již jako děti nebo naopak až v dospělosti.
Po dokončení studií bych měl být vysvěcen na jáhna a po roce na kněze. Co budu dělat a kde budu působit, to záleží opět na pražském arcibiskupovi, ale mělo by to být v některé z farností na území pražské arcidiecéze (tedy zhruba v Praze a ve Středočeském kraji). Studium v Římě rozhodně neznamená žádnou nadřazenost a výhody nad ostatními.